Srpen 2011

Zamyšlení - Co se změnilo od dob (Jmenuju se Zuzka a je mi 14...)

2. srpna 2011 v 21:31 | Piper |  O mě a mém blogu
Zuzka se jmenuju pořád, jen je mi 19 (a pomalu to už táhne k těm 20). Ale celkově poslední dobou se kolem mě dělo a děje spoustu věcí...a tak mě nějak napadlo to tu zapsat. Částečně to mě pomůže na urovnání myšlenek a částečně pro lidičky, co tu se mnou jsou už třeba 6. rokem nebo klidně i méně.
Když si po sobě čtu, co jsem tu psala předešlé roky, mám chuť vše smazat, protože teď už to jsou i pro mě vážně nesmysly. Je to jako si číst svůj deník. Taky máte chuť ty staré stránky, kde jste psali všechny ty pitomosti, vytrhat.


Support Lesbiens - Cliche. Písnička, kterou nám učitelka pustila v 7. třídě v angličtině se mi tehdy nějak zalíbila a tak nějak se mi spojila s celým tím obdobím. S mojí nej kámoškou, s hádáním o kapku (které nás provází už léta), a nebo o to, že učitelka přece říkala, že "did" nic neznamená, s mou velkou první láskou, s tím, jak hloupá jsem byla (možná ještě jsem - to poznám za pár let), s mým snem jít na vysokou školu s tou kámoškou a mít tetování..... a tak dále....


Sunrise Avenue - Fairytale gone bad.
Pohádka se nám pokazila. Zuzuška byla na škole, kterou nenáviděla, ale z praktických důvodů nemělo smysl odcházet. A navíc se ze mě stal maniak. :-D
Bylo tak pohodlné trávit život na internetu a já si tehdy myslela, že tady mám vše. Měla jsem tu svůj blog, měla jsem tu své internetové přátele a internetovou lásku. A pocit, že tomuhle přece nic nechybí. Nedocházel mi fakt, že já asi chybím kamarádce nebo jiným lidem. A hlavně, že takhle marním čas.



To je ta "naše" :-)
Už to bylo dávno, co internetová "láska" narazila na realitu a ztroskotala a stejně jsem si tvrdohlavě trvala na svém, že to bylo něco moc důležitého, co jsem nedokázala dotáhnout dál a zkazila. A snad i pár pokusů o vztah mě v tom utvrzovalo. Alespoň můj internetový kamarád mi z toho zbyl a cítila jsem od něj podporu. Našla jsem zalíbení v hip hopu a myslela jsem, že i skvělé přátelství v mé nenáviděné škole. K tomu se vážou i "naše Děti ráje".

Od 3. ročníku se zdálo, že věci fungují. Z jedné strany mě držela má kamarádka, z druhé jsem měla mého kámoše...pár kamarádek ze školy, zamilovala jsem se do Holandska a ještě mnohem víc do jedné osoby. :-)
A splnila jsem si sen s tetováním.

Kde jsem teď?

Bye Bye to everything....almost. Mé důležité kotvy zůstaly. Má nejdůležitější kotva - kamarádka. Bez ní by už nikdy nic nebylo stejné.A není to jen fráze, ale fakt. A pak pro mě čím dál tím důležitější - moja láska.
Tak jako tak se vším bylo zatřeseno. Porazila jsem moji střední školu a odnesla si maturitní vysvědčení. Byla jsem přijata na vysokou školu v Olomouci. Tyto dvě věci pro mě znamenaly neuvěřitelný rozvrat emocí. Na jednu stranu neuvěřitelný pocit štěstí...a na druhou stranu noci propřemýšlené nad tím, jak tu nechám jak moji milovanou osobu, tak kamarádku včetně snu o společném bydlení na koleji. A třeba, že i mé mamce bude přece jenom smutno. Pocit, že mé štěstí znamená smutek, pro všechny lidi, které mám tak ráda.....
V těch všech chvílích, kdy jsem potřebovala podporu jsem si víc a víc uvědomovala, jak jsem sama a jak ještě víc sama budu. Má stará "internetová láska v jednom s kamarádem" je naprosto pryč. Fairytale gone bad. Nezůstalo nic. "Internetový kamarád", o kterém jsem si myslela, že tu pro mě bude vždycky - tu pro mě vždycky není. A velmi pomalu se (podle mě) vytrácí to poslední, co v našem přátelství bylo a třeba ještě je. A pro mou nejdůležitější kamarádku ze střední jsem se stala jen někým, na koho nemá čas.


A to tak nějak všechno bolí. Prý existuje důvod, proč se někteří lidé Vaší minulosti nedostanou do budoucnosti. :-) Tak tomu zkusím věřit. Budu věřit tomu, že ti nejdůležitější tu pro mě budou už navždy a že i odloučení zvládneme.....

....a že i já překonám nesplněné sny, mizící přátele a jistoty.
A že za nějakou chvíli přestanu mít pocit, že se pode mnou rozpadá země a já jen skáču po jednotlivých kouscích, které se téměř vždy potopí.

Že bychom to uzavřeli, jak jsem končívala většinu článků? Nee.... :-) možná je čas na změnu.

Protože "Rory jde na Yale".... :-)